Všehochuť pro hasiče i nehasiče:)

písnička - V mládí jsem se učil hasičem

7. února 2008 v 15:40
V mládí jsem se učil hasičem
>>>>>písnička.wma <<<<<
>> JEŠTĚ JEDNOU:-D MELODIE <<<
v mládí jsem se učil hasičem,
jezdit s caskou, jezdit s kropičem
hasit ohně byl můj ide-ál.
Jezdit s tatrou, jezdit s žebříkem,
na červenou jezdit se smíchem,
toho bych se nikdy nena-dál.
pět let jsem se učil hasičem,
jezdit s fňuknou, chodit s dýchačem,
hasit domy byl můj ide-ál.
nosit helmu, tahat hadice,
házet tuny sazí na plíce,
zkrátka umět ščlápnout na pe-dál.
že do módy přijde prevence,
starej hasič půjde do penze,
toho bych se nikdy nena-dál.
jedem k ohni srdce bušící,
záblesk světel prudce svítících,
nebezpečí číhá opo-dál
náhle zazněl výbuch ulicí,
nářek lidí, dítě plačící
vzpomene si, kdo tam tenkrát stál.
sbohem stará kecko, byl jsi naše všecko,
když jsi s námi k ohňům jezdil, lesy hasí-val.
na na na na na…

Hasičské vtipy

2. října 2007 v 21:06
Je jich zatím jen pár....za chvíli jich bude více...!!
Hlášení velitele hasičů:
  • "Akce skončila úspěšně, neuhořela žádná kráva. Deset se jich utopilo."

Hasič se vrací domů a už na prahu cítí pach spáleniny přicházející z kuchyně. Přistoupí k manželce, políbí ji a povídá:
"Nádherná vůně miláčku."

Mladý zájemce o vstup do hasičského sboru se ptá zkušeného hasiče.
  • "Co se dělá, když v bytě uniká plyn?"
  • "Nesmí se rozsvěcet, potom se otevře okno a zjistí místo úniku."
  • "A když v tom bytě již světlo svítí, okna tu nejsou a zdroj úniku se nedá najít?"
  • "Pak je potřeba utéci."
  • "Tak co tu ještě děláme?"

Odvážní hasiči

Obrovský požár, na místě zásahu jsou požární sbory z širokého okolí.Žár je ale tak velký ,že hasiči ani nemohou přijet tak blízko k plamenům, aby mohli použít stříkačky. Najednou projede mezi nimi staré hasičské auto s dobrovolnými hasiči, vyskáčou ven ve vražedném žáru, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později, jsou vyznamenáni za hrdinství a při převzetí peněžní odměny se starosta ptá, co s penězi udělají. Hasiči se usmějí:
  • "Nejdřív necháme opravit brzdy."
Telefonuje pán hasičům:
  • "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!" "Dobře pane, jak se k vám dostaneme?"
  • "Ježíš, to už nemáte ty velký červený auta..?!?"

Povídá pán pánovi: Jednou nedaleko našeho domu hořelo. Když jsem na místo neštěstí dorazil, viděl jsem jak hasiči vynášejí z hořící budovy jednoho ze svých kolegů a usazují ho na trávník. Viditelně otřesený muž vytáhl cigaretu, zapálil si a začal lačně šlukovat, aby se uklidnil. Co se mu stalo? Zeptal jsem se přihlížejícího, který stál vedle mne. Nadýchal se kouře. Zněla odpověď.

Začala hořet policejní stanice. Policajti museli před ohněm utéci až na střechu.
Když přijeli hasiči, roztáhli plachtu a policajti začali po jednom skákat. Ale vždycky, když policajt skočil, tak hasiči s plachtou uhnuli, a děsně se smáli, když se policajt dole rozmázl.

Až přišel na řadu poslední - náčelník. Ten tušil podraz, tak vytáhl pistoli, namířil na hasiče a povídá:
  • "Mně se vám nepodaří oblafnout! Ruce vzhůru, plachtu na zem a všichni tři kroky dozadu!"
  • "Už to nezkoušej, ta sirka hořet nebude."
  • "To je zvláštní, předtím hořela!"
Hasič přijde do zbrojnice, dá si kávu a řekne ostatním kolegům: "Pomalinku se zvedejte, hoří finanční úřad!"
"Jeane, pohár vody, prosím." "Zde, pane." "Děkuji, Jeane. Jeanee, další pohár vody, prosím." "Zde, pane." "Děkuji, Jeane. Jeane, ještě jeden pohár vody, prosím." "Zde, pane." "Děkuji, Jeane. Jeane?" "Ano, pane." "Zavolej hasiče. Tohle sami neuhasíme."
Byli jste už na Štrbském plese? Ne, my chodíme jen na hasičský.
Přichází velitel do kasáren a na strážnici mu desátník hlásí: "Pane plukovníku, za mojí služby se nic zvláštního nestalo. "Velitel jen přikývne a pokračuje. V tom stráž dodá: "Jen násada od lopaty se zlomila." "Násada od lopaty?",zeptá se velitel. Stráž odpoví:"No,to jak jsme zakopávali služebního psa." "Co se stalo služebnímu psu?" "Přejelo ho hasící auto?" "Proboha co tu dělalo hasící auto?", zděsí se velitel. Přijeli hasit muničák." "On bouchnul muničák, chlape proč jste mi to neřkl rovnou?" "Jó já vám to řeknu rovnou a vy se zastřelíte jako major
Vomáčka."
Začala hořet policejní stanice. Policajti museli před ohněm utéci až na střechu. Když přijeli hasiči, roztáhli plachtu a policajti začali po jednom skákat. Ale vždycky, když policajt skočil, tak hasiči s plachtou uhnuli, a děsně se smáli, když se policajt dole rozmázl. Až přišel na řadu poslední - náčelník. Ten tušil podraz, tak vytáhl pistoli, namířil na hasiče a povídá: "Mně se vám nepodaří oblafnout! Ruce vzhůru, plachtu na zem a všichni tři kroky dozadu!"
Přijdou tři policajti do hudebních potřeb a hovoří: "Tak chtěli by jsme tamhle tu flétnu, ten saxofon a tamtu harmoniku ... "Prodavač se zamyslí a říká: "No, tu žárovku vám můžu sundat, ten hasící přístroj taky, ale co bude s tím radiátorem?"
Hasiči založili kapelu.Na první zkoušce se kapelník
táže:"Jak se liší housle od klavíru?"
-Klavír déle hoří odpoví hasič

Obrázky (s hasičskou tématikou)

2. října 2007 v 21:03
Tady je pár obrázků hasičů ke stažení:
Nebojte se, postupem času obrázků přibyde.

Pohádka - Jak drak hasík ke svému jménu přišel

30. září 2007 v 11:21 | doporučuji Vám, si to přečíst
JAK DRAK HASÍK KE SVÉMU JMÉNU PŘIŠEL
Kdysi, ale to už je děti opravdu velmi, velmi dávno, se odehrál na Zemi příběh o dráčku Hasíkovi, který vám chci teď vyprávět.Bylo to v době, kdy po kraji běhali a lovili naši předchůdci - pravěcí lidé. V době, kdy po různých obrovitých dinosaurech a brontosaurech zbylo už jen pár obrovitých kostí.No vlastně, abych vám řekl pravdu, zbylo ještě pár draků a dráčků. Ti se však raději před pravěkými lidmi schovali do jeskyní. Viděli totiž, že pravěkých lidí je čím dál tím víc a že uloví a sní opravdu všechno, co vyčenichají. Pravěcí lovci totiž měli velmi dobrý čich, a proto se někdy stávalo, že nějaký ten lovec přece jenom dračí obydlí podle kouře vyčenichal. To vám pak byla mela. Těžké kameny a klacky pak lítali na chudáky draky a všude kolem byla spousta ohně a dýmu.Draci už byli na pralidi tak moc rozzlobení, že se postupně stali jejich úhlavními nepřáteli. Proto také později, když už na zemi začala vznikat království, kterým vládli králové a královny, pouštěli na lidi takovou hrůzu. Hrozili lidem, že sní jejich princezny a spálí jejich hrady a zámky, aby už měli od nich konečně klid. To by už však byla jiná pohádka. Proto se teď raději vraťme zpátky do pravěku…Jednou se probudil pravěký svět do opravdu velmi krásného rána. Bylo to na jaře. Ptáci vesele zpívali a obrovští mamuti spokojeně přežvykovali čerstvou jarní trávu na březích jezera. Hladina jezera se v mírném větru vlnila a třpytila se jako křídla veliké pravěké vážky. Všude vládla radost, klid a mír.Největší radost však byla v jedné hluboké jeskyni. Dračí rodině se totiž narodil malý dráček. Byl to kluk a byl nesmírně zvědavý. Také byl velmi šikovný. Představte si, že už od prvního dne se učil létat a dokonce i vypouštět malé obláčky kouře. Rodiče mu začali říkat Šikula.U draků je to děti se jmény tak. Každý drak dostává jméno podle toho, jaký je a co umí. Když se drak naučí něco nového, může dostat i nové hezké jméno.Náš drak Šikula rostl a čím byl větší, tím byl také zvědavější. Neustále se rodičů na něco vyptával a nejvíce mu nešlo do hlavy, proč že se tak pralidé a draci nemají rádi. Ani odpověď tatínka draka, že pralidé pořád někde čenichají a že by všechny draky nejraděj snědli, Šikulovi nestačila. Rozhodl se proto, že musí nějaké ty pralidi stůj co stůj najít.Začínal létat stále dál a dál, až jednou našel úplně malou pravěkou vesnici. Zprvu měl na paměti tatínkova slova, totiž že pralidé by všechny draky nejraděj snědli. Jeho zvědavost ho však tak trápila, že se rozhodl k vesnici ještě více přiblížit. Přistál proto na nevelikém kopci nedaleko vesnice a po zemi se začal k vesnici opatrně blížit. Zastavil se až úplně na samém okraji louky, na které stála
dřevěná obydlí pravěkých lovců. Z hustého křoví pozoroval, co se ve vesnici děje. Vesnice se zdála zprvu úplně opuštěná. Teprve po chvíli si Šikula všiml dvou malých pračlovíčat, která si hrála v blízkosti hořícího ohně. Tomu se Šikula velice podivil. Nevěděl, že pralidé umí také rozdělávat oheň. Nedokázal také pochopit to, že pravěcí dospěláci nechávají tak nebezpečnou věc, jako je oheň, úplně bez dozoru. Nejvíce se však podivil tomu, že si malá pračlovíčata mohou hrát tak blízko u nebezpečného ohně.Malý Šikula si hned vzpomněl na to, co vždycky říkával jeho otec. "Oheň je ohromně nebezpečný. Takový rozzlobený drak dokáže pomocí ohně spálit třeba i celé pravěké vesnice a veliké lesy. Oheň může velmi ublížit nejen pralidem, ale také zvířátkům a dokonce i malým drakům." Také proto měl dráček Šikula od tatínka dovoleno vypouštět jenom malé neškodné obláčky dýmu. Oheň směl používat jenom ke své obraně a také tehdy, když byla veliká zima. Šikula dál pozoroval vesnici. Pračlovíčata byla opravdu v táboře úplně sama. Teprve až hodně daleko za posledním dřevěným stavením viděl jejich maminky, jak v řece perou špinavé kůže. Kde jsou však nebezpeční pravěcí lovci? Vypadalo to tak, že všichni lovci z vesnice šli vyčenichat něco dobrého k jídlu. To se tak tehdy říkávalo: "Jdeme něco vyčenichat." Dnes už se nečenichá. Místo toho chodíme prostě jenom nakupovat - třeba do supermarketu. I Draci už dnes přestali létat a chodí už jenom pěšky… Ale teď se už vraťme rychle zpátky - do pravěku. Dráček Šikula dostal tak trochu strach... Co když se lovci nečekaně vrátí? Co se pak stane? Jeho zvědavost však byla stále silnější a tak se rozhodl, že ještě chvíli zůstane v hlubokém křoví. Jenom zalezl ještě hlouběji do zeleného listí, aby se ještě lépe schoval. Najednou si všiml, že se ve vsi začíná něco dít. Co to tam ty děti vyvádějí? Opravdu. Pračlovíčata, která se už bez rodičů začínala nudit, začala do ohně přihazovat stále více a více větví. Oheň už byl tak veliký, že už přes něho nebylo vidět ani mohutné náčelnické stavení s parohy pravěkého losa nade dveřmi. Zatímco maminky u řeky stále ještě nic nepozorovaly, Šikula se začínal v křoví neklidně tetelit. Věděl dobře, že oheň není hračka pro malé děti a jejich hra se mu vůbec nelíbila. Začínal tušit veliké nebezpečí. Náhle si všiml, že se větve na stromech kolem křoví, kde byl schovaný, začínají stále více a více ohýbat. Kmeny slabších stromků se nakláněly skoro až k zemi. Sílící vítr přihnal černé mraky a obloha úplně potemněla. Přicházela pravěká vichřice!Pračlovíčata byla tolik zabrána do své nebezpečné hry s ohněm, že si přicházející vichřice vůbec nevšimla. Dokonce neslyšela ani volání svých maminek, které se rychle vracely zpátky do vesnice.Najednou silné fouknutí větru vytrhlo hořící větev z ohniště a neslo ji na střechu jednoho z blízkých stavení. Slaměná střecha byla okamžitě celá v plamenech. Sílící vítr roznášel hořící slámu od jednoho stavení ke druhému, až hořela
většina obydlí v pravěké vesnici. Oheň pračlovíčata stojící u kmenového totemu úplně obklíčil. Bezmocně stála na malém ušlapaném palouku vprostřed vesnice. Děti dostaly veliký strach a začaly křičet.V tu chvíli už stály maminky na kraji hořící vesnice a snažily se ke svým dětem přes veliké plameny dostat. Marně. Oheň už byl nad jejich síly a voda v řece byla tak daleko...Dráček Šikula byl v křoví jako na trní. Má opustit svůj úkryt a pokusit se dětem pomoci? Co když se vrátí hrozní pravěcí lovci? Nemohl však již déle čekat. Sám nevěděl jestli má větší strach z pravěkých lovců a nebo z velikého ohně, ale už se rozhodl. Opustil svůj úkryt v křoví a letěl křičícím pračlovíčatům na pomoc. Ze vzduchu viděl, jak se matky pravěkých dětí polekaly, ale na to teď nebyl čas. Musel přeci pomoci jejich dětem! Náhle spatřil uzounkou mezeru v jinak nepropustné hradbě plamenů. Zamířil tedy přímo k ní.Plameny se rychle přibližovaly. Jeho dračí kůže ho začínala stále více pálit. Také nebyl zvyklý na takové množství štípajícího kouře, avšak Šikula dělal čest svému jménu. Odvážným a šikovným letem pronikl úzkou mezerou v plamenech až k plačícím dětem. Rychle je popadl a odnášel je pryč z nebezpečných plamenů.Překvapená pračlovíčata zprvu nevěděla, co si o tom všem myslet. I když opravdového draka ještě nikdy před tím neviděla, dobře věděla, že právě tohle má být ta hrozivá obluda, o které jim mnohokráte rodiče vyprávěli. Pro jistotu se však ještě pevněji přitiskla k zelenému dračímu tělu. Šikula zatím vynesl děti až do bezpečí. Vysadil je však raději kousek dál od šťastných matek, aby je příliš nevystrašil. Děti se k nim okamžitě rozběhly. To bylo radosti…"Co však s hořící vesnicí?" říkal si mezitím dráček Šikula. Pralidé tam mají jistě uschovány všechny věci, které potřebují k živobytí. Když tu dostal Šikula nápad. Vyletěl nahoru až pod černá oblaka, a pak se vydal střemhlav dolů, přímo do řeky, co protékala nahoře nad vesnicí. V plné rychlosti a s roztaženými křídli pak přistál na hladinu řeky a vytvořil vlnu právě tak velikou, aby uhasil hořící vesnici. Dráček měl tak trochu strach,
aby současně neublížil pravěkým maminkám a dětem, které stály jen kousek od vesnice. Všechno však nakonec dobře dopadlo.Voda uhasila všechny plameny a dráček se spokojeně mohl vrátit domů. A právě ve chvíli, kdy naposledy zakroužil nad zachráněnými pračlovíčaty a vesnicí, zaslechl zespod volání: "Hasík, je to hodný drak Hasík! Děkujeme ti Hasíku!" Dráček ještě jednou zamával křídly vesničanům na pozdrav a šťastně se vracel k domovu. Celou cestu mu však neustále znělo v hlavě ono volání: "Hasík, je to hodný drak Hasík!" "To by bylo pěkné jméno pro mě," opakoval si v duchu pořád dokola dráček, "Škoda jen, že vše nemohu říci doma v jeskyni. To by se asi tatínkovi nelíbilo."Když přistál před jeskyní, snažil se tvářit jako vždycky, aby na sebe zbytečně neupoutal pozornost obou rodičů. Ti mu však vyrazili dech. "Ahoj Hasíku", řekli mu oba najednou. Dráček zůstal překvapeně stát. Úplně zapomněl na to, že je dočista unavený, a že už má docela velký hlad. "Řekli mi ahoj Hasíku? Jak to, že to vědí? Cožpak se nějak prozradil?"Záhadu však vyřešil tatínek drak. Pomalu začal vyprávět o tom, jak si ráno řekl, že by se také mohl jen tak proletět a ze zvědavosti zamířil k blízké pravěké vesnici. Maminka si neodpustila poznámku, že teď už ví, po kom že je ten jejich syn tak zvědavý, ale tatínek pokračoval ve vyprávění dál.Když se blížil k vesnici, spatřil v dálce oblaka hustého černého dýmu. Trochu proto zrychlil, aby zjistil, co se děje. Prý přiletěl právě ve chvíli, když dráček děti vynášel z nebezpečných plamenů. Viděl také, jak dráček uhasil celou vesnici a zaslechl ono volání, kterým se pravěcí vesničané s dráčkem loučili. Nenápadně a rychle se potom vrátil domů, aby co nejdříve mohl o dráčkově hrdinském činu vyprávět matce dračici. "Tak tahle to bylo ty náš Hasíku," řekl táta, když skončil s vyprávěním. "Proto oba s maminkou víme, co se ti dnes přihodilo. Jsme na tebe hrdí, ale teď už hybaj spát do jeskyně, ty náš hrdino."Unavený dráček úplně zapomněl na jídlo a spokojeně usnul. Jenom jako by z dálky ještě slyšel ono volání: "Hasík, je to hodný drak Hasík!"Tak přišel dráček Hasík ke svému jménu a stal se nejšťastnějším drakem celého pravěku. Zároveň se také stal úplně prvním hasičem. Od té doby je přítelem všech lidí, ale nejraděj má vás děti. A právě proto děti, že vás má drak Hasík tolik rád, požádal některé hasiče a učitele, aby vám vyprávěli tento prastarý příběh.Chtěl, aby se všechny děti na celém světě dozvěděly o tom, že oheň může být pro ně velmi nebezpečný, a že to není žádná hračka pro děti. Přál si, aby vám učitelé a hasiči pověděli něco o tom, jak se správně chovat při požáru a také o tom, jak se před požárem co nejlépe chránit, aby se vám nic zlého nestalo.

! Video z Rohovky !

6. března 2007 v 13:06
Ahojky!!! Tady jsem našla na internetu jednu stránku. Je to stránka SDH Onšov. Mají tam různý fotky a i videa a někde jsme i my. Jestli se tam chcete podívat, tak klikněte sem. A můžete hledat a najít něco zajímavýho. Já jsem našla zajímavý video. Je tady! Pod nadpisem ,,Soutěž v Rohovce" a je to to třetí. Mno nic........Tak se mějte! A hasičům zdar! Až zase najdu nějakou pěknou stránku, tak vám jí sem dám, oki?

Hasičská modlitba

6. března 2007 v 12:57

Hasičská modlitba

Nechť kdekoliv oheň vzplane
já splním svoji povinnost
pro záchranu životů Pane,
dodej mi síly dost.
V náruči vynést dítě,
když ještě nevypršel čas,
ale i starce, matku,
která má šedý vlas.
Stále na stráži stojím,
protože povolaným jsem,
před ohněm blízké chráním
a pomoci chci všem.
Když z tvé vůle se má stát,
že sám při tom život ztratím,
požehnej, Pane, mé rodině
laskavou rulou vrať jim,
co při plnění poslání
jsem jiným lidem dal.
Amen

Hasičský průkaz :)

28. prosince 2006 v 17:50
 
 

Reklama